Z deníku...

 Nahlédnutí do mých pocitů a života

 

Období  únor-březen

Vstávám. Je ž hodi ráno, Jsem celá rozlámaná a nejraději bych šla zase spát. Usnula jsem v sedm hodin, tak jak můžu být ksakru unavená?  Běžím k váze, o pár deko lehčí = šťastná. Jdu do koupelny. Vypadám strašně. Kruhy pod očima, žádná barva, popraskané rty, vapdane mi chomáč vlasů.

Nemaluji se, nemá to cenu, stejně jsem tlusá, tak kdo by se na mě podíval? Přesouvám se do kuchyně a zamumlám pozdrav. Beru si Alpro dezert. Má málo kalorií. S nechutí ho jím. Přichzí mamka, hádáme se. Prosí mě, ať sním aspoň svačinu.

Jdu na autobus. Je mi zima, strašná zima. Mám na sobě silonky, legíny, rifle, tílko, tričko, svetr a kabát. Zima. V autobuse spím, nechci si povídat s kamarádkou. Ve škole všechny ignoruju, čtu si články o hubnutí a odepisuju na maily - píšeme si s jednou holkou a podporujeme se.

Po škole jdu na autobus, kde usnu. Jsem strašně unavená. Od nádraží se plazím domů. Po schodech skoro lezu po čtyřech, nechápu to. Tolik cvičím a přesto jsem zadýchaná. Mám hlad, ale ten pocit se mi líbí. Jsem lehká, prázdná a křehká.

Na stole leží oběd. Beru sousto do pusy, ale vzápětí běžím na záchod a vše vyhazuji. Jsem tlustá. Utíkám se zvážit, jsem lehčí!

Zapínám cvičení, je to jen třicet minut! Myslím, že  omdlím, ale dokončím to. Po cvičení pčijde taťka a má plnou tašku pečiva. Marně se snažím, ale vezmu si. Sním to - je to tak dobré! Ale ne, všechno jsem pokazila! Jsem tlustá odporná kráva. Jdu před zrcadlo a zvedám triko, odporně nafouklé bčicho. Brečím. Jdu zase cvičit. Přichází mamka  avaří pohankovou polívku. Chce, abych ji snědla! Sacahridy takhle odpoledne! Křičíme. Brečí, prosí mě, ať o sním. Nesnáším ji, je to kráva, co chce, abych byla tlustá. Jdu spát. Je půl sedmé večer. Je mi zima a z hladu špatně.  Od zítra začnu zase normálně žít - přísahám.

Období duben

Jsem po návštěvě výživové poradkyně. Jsem tak odhodlaá přibrat!  Už vím, jak na stravu.

Vstávám plná energie a dávm si rozcvičku. Poté utíkám do koupelny. Vypadám lépe. Vyspaně. Usmívám se.

Jdu do kuchyně a vařím nám s taťko kafe a sobě připravuji kaši. 40g vloček, ovoce, tvaroh a datlový sirup. Mamka je ráda, že jím. Do školy si beru tvaroh s banánem a kakaem.

V autobuse rozdávám úsměvy, směju se a povídám si s kámoškami. Ve škole dělám kraviny a spolužáci říkají, že jsem konešně jako dřív. Je mi trochu blbé jíst před spolužaškou, která nejí, ale sním to.

Po škole pln energie utíkám domů. Mamka mi udělala kuře s hráčkem a kukuřicí a bulgurem. Je mi těžko, ale sním to a mám ještě hlad - dám si datle.

Jdu cvičit, ale jsem mnohem výkonější. Pak jdu s kámoškou ven, ale svařinu si beru s sebou.  Mám grahamový rohlík s fazolovou pomazánkou. Jdeme si zaběhat.

Je večer a já jdu se ségrou do Kauflandu - půl devát! Dávm si rohlík s tvarohme a mrkví. Cítím se jako koule, ale to zmizí. Ani si nepamatuji den, kdy bych byla tak dlouho večer vzhůru. Před spam si dává Matyldu-ovocný tvaroh. Mám to doporučeno před spaním. Usínám v jedenáct, je to jako pohádka. Jsem šťastná.

Období červen-červenec

Budím se. Je p§l šesté ráno. Zapínám notebook a dívám se na kalorické tabulky.  Takže dnes na sídani 50g vloček, PB, banán a tvaroh. Jsem celá rozlámaná, potřebuji rest a cheat day - úplně to cítm.

Dělám si snídani a s chutí si to uýívám. Mám hlad, ale nemůžu si dát něco mimo tabulky.

Ve škole odpočítávám minuty do svačiny, pak do oběda. Celou dobu přemýšlím, co budu jíst akdy tobudu jíst.

Na oběd jsem doma, výřím si porci, kterou mi nechala mamka. Je to o pár gramů víc! Je bbá?

Cítím se vyčerpaně, otřebuji spát, ale jdu cvičit. Pak počítám minuty do vařiny.

Jsem s kamarádkou, ale jenom do sedmi - to musím mít večeři.  Po večeři musím dvě hodiny vydržet,. Mám takový hlad! Ale nesmím sníst nic mimo makra, maximálně trochu tvarohu, ale žádné sacharidy, ty se ukládají večer do tuků.

Už uběhly dvě hodiny? Mohu jít spát Je deset hodin. Potřebuji cheat day a odpočinek, cítím to.

Prázdninový den

Vstávám. Je šest ráno. Jdu na zácho da pak se zvážit. Váha se drží, i kdyžjím tkové mnořství kalorií! Podívám se na kalorik tabulky, o mám mít dnes na snídani. Palačinky. Sním snídani a plánuji, za jak dlouho půjdu cviit, aby mi to vyšlo na svačinu. Hádám se s mamkou, protože nemám kde cvičit kvůli spící ségře a ona neche jít do práce. Nakonec si vydobydu své místo a cvičím. Pak mám půl hodiny čas do svařiny. Sedím u počítače a proíždím blogy. Sním svačinu - mám hlad, ale nemůžu peci níst nic navíc a za dvě hodiny je oběd. Sedím a plánuji jídlo na zítra. Dám si tohle, tohle, tohle - zbývaí mi makra, ale to nevadí, aspoň nepřiberu moc rychle.

Dívám se kolik čeho mám sníst k obědu a jdu si uvařit. Asi to hned sním, ale ještě neuběhly dvě hodiny od svačiny Sním oběd, za tři hodiny svačina. Hmmm....mm hlad. Ach jo, teď už jenom nedobrá svačina a večeře...no aspoň potom přijde tvaroh.

Chtěla bych ít se ségrou ven, ale nemůžu, protože bych to nestihla na jídlo. Pročítám blogy nebo jdu svičit a odpočítávm minuty. Sním svačinu. Echtnala mi. Za tči hoidny večeře.

Jdu uklízet, ať spálím nějaké kalorie. Nebo se projít. Na večeři jsem si udělala filé - ble, nesnáším filé, ale nic jinho se mi do maker nevešlo. Snchutí a pocitem na zvracení to sním. Mám hlad, a proto si sním tvaroh s oříšky.

Usínám. CHci žít zase normálně.

Tak tady je pár mých dní. Hodně se to měnilo a doufám, že se to změní. Je tady někdo, kdo se v tom vidí? Někdo, kdo si tím prošel?