A tak jak se ten konec blíží, mám chuť se zase vykecat. Před prázdninami jsem si naivně myslela, jak v září nastoupím jako nový člověk, že myšlenky na jídlo docela zmizí a že se prostě přes prázdniny uzdravím. Hahaha...o prázdninách jsem se měla akotár tak hůř. Více času na přemýšlení a užírání se. Celý ten čas jsem promrhala.
ALE! Poslední dny jsou super! Necítím žádný nátlak na psychiku, připadám si hubená a nevadil by mi větší zadek :D
Ovšem každý maličkost mě dokáže rozhodit. Například teď mi jedna paní psala, že podle fotek vypadám OK a že není nic divného, že jsem v tomhle věku hubená. Kamarádka taky říká, že to není tak strašně...ano, není. Nemám thin gap, nečouhá mi každý obratel, ale anorexie není o tom. V anorexii můžete mít i normální váhu. Tyhle komentáře mě naprosto rozhodily a už mi v hlavě šrotovalo, že bych měla hubnout, protože já chci slyšet: JSI VYCHRTLÁ, MUSÍŠ PŘIBRAT.
Jasně, někdo si řekne, že přeci 40 kilo je na 155 cm OK, že on váží 50 na 165, ale každý jsme se narodili s určitým předurčením, jaká váha je pro nás ta dobrá.
Tak například...od páté třídy jsem vážila 47-50 kg, váha kolísala v určitém období cyklu a hlavně při MS, kdy jsem byla jak balón :D A to byla pro mé tělo ta zdravá váha. Několik let se ani nehla. Mohla jsem jíst kvanta jídla nebo naopak nejíst a váha se vždy srovnala. K této váze budu směřovat protože:
Chci mít zase menstruaci, i když je to ta nejotravnější věc na světě
Nechci, aby mi rostly černé chlupy na zádech, břichu a rukou (ano, je to nechutné)
Můžu mít sebe víc sexy postavu, ale když budu chlupatá :D Bude to těm klukům vadit víc. Když mi budou padat vlasy, nebudu hezká. Když budu mít pár kilo navíc, budu šťastná, sebevědomá a navíc...dovedete si představit, že bych jednou měla svému partnerovi říct, že nemůžu mít děti, protože ta krása pro mě byla přednější?
Přestala jsem řešit, že je mi 16 a kluka jsem měla v páté třídě :D
Řeknu vám, že kluka bych teď ani nechtěla. Přes školu nemám čas ani na své kamarády, natož tak na přítele. Navíc...nechci si začít hned tak s někým. Hledám kluka, který bude mentálně na stejn úrovni a to kluci v 15-16 většinou nejsou. Víte, mnohem radši budu s obyčejným klukem, který není král krásy, ale dokázal by mě pochopit a vést intelignetní debaty a já bych mu byla schopna říct, že trpím/trpěla jsem anorexií, než nějakého namakaného frajírka, kterého by mi všichni záviděli, ale byl by to vůl, který nemá nic v hlavě. Já si počkám. A je pro mě přednější být zdravá, než se hnát za postavou kvůli klukům.
Nepoznávám se. Nezmínila jsem se o tom, ale trpěla jsem takovými depresemi, že jsem myslela dokonce na sebevraždu, ano jsem velice psychicky labilní člověk. Ted se na to zpětně dívám...lidi y si mě pamatovala jako TU ANOREKTIČKU nebo jako TU POSEDLOU JÍDLEM a já chci, aby si mě pamatovali jako tu, CO NAD ANOREXIÍ ZVÍTĚZILA, bez toho odtud neodejdu :D
Dopracovala jsem z 1100 kcal na 1800, i to je pro mě úspěch! Nebojím se vařit a díky IIFYM si dopřávám věci, které jsem víc jak půl roku nejedla!
Mám se fajn, akorát se obávám Itálie, ale snad to bude fajn :)
Žádné komentáře:
Okomentovat