Nahlédnutí do mých pocitů a života
Zobrazují se příspěvky se štítkemMoje cesta. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMoje cesta. Zobrazit všechny příspěvky
neděle 23. srpna 2015
sobota 22. srpna 2015
Z Ostravy zpátky
Tak jsem z Ostravy zpátky. Co si budeme nalhávat, bylo to super a myslím, že mi to opravdu prospělo. Napsala jsem i několik článků, o jídle o cvičení o psychice, ale jelikož jsem to psala na ségřině pošahaném tableto-notebooku (toustovač :D) a ten je prostě nějaký strašně divný, tak se mi všechny články smazaly nebo nejdou otevřít - no prostě dostala jsem infarkt! Jestli se mi bude chtít, napíšu to znova. A připravuji pro vás série článků "DNY" kdy budu popsovat vzpomínky z různých období.
Co dále...jedla jsem řekněme si strašně :D Jeden den jsem jedla zdravě, druhý den nezdravě a nic si neodříkala no a dnes jsem se zvážila a...kilo navíc...cítím se divně, asi, možná v pohodě, možná ne. Na těle mi to jako nějaká změna nepřipadá, jen mezera mezi stehny je menší (fňuk :(). Ale děsím se příštího týdne, protože jedu na deset dní do Itálie se školou a tam budu zase jíst jak prasátko a vrátím se určitě zase těžší :( Nechci přibírat tak rychle.
Jsou dva typy dní. Den, kdy se vzbudím jako vychrtlá, unavená a odhaodlaná přibrat a den, kdy stojí před zrcadlem tlustá a nemožná kráva, která nic nedokáže.
A co vy? Jak si užíváte poslední dny a jak překonáváte depky? :)
Co dále...jedla jsem řekněme si strašně :D Jeden den jsem jedla zdravě, druhý den nezdravě a nic si neodříkala no a dnes jsem se zvážila a...kilo navíc...cítím se divně, asi, možná v pohodě, možná ne. Na těle mi to jako nějaká změna nepřipadá, jen mezera mezi stehny je menší (fňuk :(). Ale děsím se příštího týdne, protože jedu na deset dní do Itálie se školou a tam budu zase jíst jak prasátko a vrátím se určitě zase těžší :( Nechci přibírat tak rychle.
Jsou dva typy dní. Den, kdy se vzbudím jako vychrtlá, unavená a odhaodlaná přibrat a den, kdy stojí před zrcadlem tlustá a nemožná kráva, která nic nedokáže.
A co vy? Jak si užíváte poslední dny a jak překonáváte depky? :)
úterý 11. srpna 2015
Od zhroucení k lepším zítřkům
Dneska to není název Deníček, ale tenhle divný, nic neříkající.
Stala se mi strašně divná věc. Dnes mi po dlouhé době napsala spolužačka, kvůli které jsem začala hubnout. Vždycky mě to tak nějak vezme, ale dneska? Napsala mi, že byla u výživové poradkyně (léčí se s anorexií) a psala mi, kolik váží, jaké má míry, jak ji zavřou do ústavu a jak má modelkovské míry a začala se mě ptát na mé míry, váhu, BMI % tuku v těle a tak. V tu chvíli mi prostě křuplo v hlavě. Úplně jsem se roztřásla a zrychlil se mi dech. Myslela jsem, že omdlím. Hned jsem se běžela zvážit a změřit a měřila jsem si BMI. No prostě děs. A pak se to stalo. Nevydržela jsem to a zavolala na Anabell. Byl to totální kolaps. V tu chvíli jsem prostě měla sto chutí zmizet z tohohle světa. Pomohli mi? Ne, ale ulevilo se mi, když jsem jim vše řekla. Paní mě donutila říct, jaká jsem byla PŘED anorexií a jaká jsem TEĎ. Donutila mě jít před zrcadlo a říct, že jsem úžasná. Sežralo mi to 120Kč kreditu, ale nelituju.
Já to sama nezvládám.
Pak mě mamka vytáhla do nové kavárny a cukrárny. Dala jsem si kafe a jablečný řez a všechno jí řekla. Povídaly jsme si o tom mailu. Nepomůže mi, protože ani nemůže. Navíc teď má toho v práci mraky, dědovi hrozí amputace nohy a to teprve bude. Řekla mi, že se kvůli mně strašně trápí, že by to vzala na sebe a že si uvědomuje, že je to i kvůli ní, ale že si musím pomoct sama, rpotože ten problém můžu vyřešit jenom já sama.
A je to pravda. Nemůžu přeci do nekonečna psát vám. Vy si to možná přečtet, na ten mail či článek odpovíte, ale já se cítím strašně, že otravuju, že to děláte jen abych byla "v pohodě". Že je vám mě prostě líto.
Všechno jsem taky napsala ségře. A řešily jsme to spolu. Příští týden odjedu k ní do Ostravy. Potřebuju změnit prostředí a lidi. Taky uvažujeme, že do konce prázdnin úplně zruším telefon, počítač...tohle všechno.
A víte co jsem udělala? Odhlásila jsem se z kalorických tabulek a od zítra na ně kašlu!
Váha mi ukázala to zatracené číslo s 3 na začátku, ale na druhý den už zase dobrý. Takže ani váha. Pěkně až na konci měsíce u doktorky. A sacharidy k věčeři a nepočítat to! Protože se mi dělá zle, když tam vidím 1800 kcal, když jsem dlouho žila na 300-500.
Stala se mi strašně divná věc. Dnes mi po dlouhé době napsala spolužačka, kvůli které jsem začala hubnout. Vždycky mě to tak nějak vezme, ale dneska? Napsala mi, že byla u výživové poradkyně (léčí se s anorexií) a psala mi, kolik váží, jaké má míry, jak ji zavřou do ústavu a jak má modelkovské míry a začala se mě ptát na mé míry, váhu, BMI % tuku v těle a tak. V tu chvíli mi prostě křuplo v hlavě. Úplně jsem se roztřásla a zrychlil se mi dech. Myslela jsem, že omdlím. Hned jsem se běžela zvážit a změřit a měřila jsem si BMI. No prostě děs. A pak se to stalo. Nevydržela jsem to a zavolala na Anabell. Byl to totální kolaps. V tu chvíli jsem prostě měla sto chutí zmizet z tohohle světa. Pomohli mi? Ne, ale ulevilo se mi, když jsem jim vše řekla. Paní mě donutila říct, jaká jsem byla PŘED anorexií a jaká jsem TEĎ. Donutila mě jít před zrcadlo a říct, že jsem úžasná. Sežralo mi to 120Kč kreditu, ale nelituju.
Já to sama nezvládám.
Pak mě mamka vytáhla do nové kavárny a cukrárny. Dala jsem si kafe a jablečný řez a všechno jí řekla. Povídaly jsme si o tom mailu. Nepomůže mi, protože ani nemůže. Navíc teď má toho v práci mraky, dědovi hrozí amputace nohy a to teprve bude. Řekla mi, že se kvůli mně strašně trápí, že by to vzala na sebe a že si uvědomuje, že je to i kvůli ní, ale že si musím pomoct sama, rpotože ten problém můžu vyřešit jenom já sama.
A je to pravda. Nemůžu přeci do nekonečna psát vám. Vy si to možná přečtet, na ten mail či článek odpovíte, ale já se cítím strašně, že otravuju, že to děláte jen abych byla "v pohodě". Že je vám mě prostě líto.
Všechno jsem taky napsala ségře. A řešily jsme to spolu. Příští týden odjedu k ní do Ostravy. Potřebuju změnit prostředí a lidi. Taky uvažujeme, že do konce prázdnin úplně zruším telefon, počítač...tohle všechno.
A víte co jsem udělala? Odhlásila jsem se z kalorických tabulek a od zítra na ně kašlu!
Váha mi ukázala to zatracené číslo s 3 na začátku, ale na druhý den už zase dobrý. Takže ani váha. Pěkně až na konci měsíce u doktorky. A sacharidy k věčeři a nepočítat to! Protože se mi dělá zle, když tam vidím 1800 kcal, když jsem dlouho žila na 300-500.
sobota 8. srpna 2015
Můj svět se rozpadá
Ne, nechci psát žádný můj další výlev emocí, protože věřím, že toho je víc než dost.
Včera jsem měla nostalgickou náladu, kdy jsem si zavzpomínala na základku a protože se mi zdá už čtvrtý den o bývalých spolužácích a v těch snech je vždycky něco, na co mám špatné vzpomínky, rozhodla jsem se ten svůj myšlenkový pochod ventilovat. Budu psát o tom, jak se mění mé okolí.
Jsem narozená v červenci a šla jsem do školy až o rok později, kvůli takové směšné věc - byla jsem moc malá :D Vážně, nepamatuji si, kolik jsem měřila, ale při nástupu do školy jsem vážila 15 kilo :D
Další holka od nás ze třídy bylo ode mě o půl roku mladší. Problém začal, když se mé tělo začalo měnit. V rodině máme, že já, mamka, ségra, prý i babička, se začínáme měnit dříve. Kolem dvanácti mi začaly růst prsa, zaoblila jsem a dostala měsíčky. Vzpomínám si, že jsme měli nějakou přednášku s názvem: Být ženou není složité, bylo to strašně trapné, protože ta ženská mlela o menstruaci a já ji narozdíl od jiných holke už dávno měla :D Tam jsme se dozvěděly, že tlustší holky to dostanou dříve než ty hubené. Dovedete si představit, jak jsem se cítila trapně, když se na mě všechnyty krávy otočily.
Měla jsem jednu spolužačku jménem Klára. Neznám kluka ze třídy, který by po ní "nejel". Mí kamarádi říkali, že má ideální postavu. Jo, jenže jakou? Byla osekaná jako 14ti letý chlapeček. Bez zadku, boků a místo hrudníku přistávací plochu - a ne, nezáviděla jsem ji. Učitelka o nás řekla, že ona je krásně hubená a drobná, kdežto já jsem robustní. Tohle bylo období asi v šesté třídě. Já byla na svou postavu pyšná. Nosila jsem hodně upnuté věci a doslava své ženské křivky ukazovala. V té době totiž začla ségra chodit se svým přítelem z Jižní Moravy a tam na vesnici prostě mají rádi holku "krev a mlíko", takže když jsem tam jezdila, vždycky jsem sklidila úspěch.
Všechno se změnilo, když k nám přistoupilo nových 6 kluků. Všichni obdivovali zmíněnou spolužačku a mně se smáli. Že mám prdel velkou, že ani neprojdu dvěřma. Že mám velká prsa. Doteď právě v těch snech vidím, jak vždycky ráno seděli na parapetu a jakmile jsem vešla do třídy, začali se smát a ukazovat si, jakože mám velká prsa.
Změnila jsem styl oblékaní. Uplá trička a šaty vystřídaly velké svetry, volné hadry. Víte, vždycky jsem byla trošku jiná a měla "svůj styl". Oblékala jsem se jinak než spolužačky a už v té době jsem se orientovala (narozdíl od nich :D) v módě. To vyvolávalo další vlny pomluv, nadávek...skončilo to u kyberšikany, ale to sem tahat nechci.
V sedmé třídě jsem ten nápor nevydržela a přestoupila na gymnázium. Všechnose zdálo OK, dokud jsem nepotkala holku, která mě vlastně stáhla do spárů anorexii, ale to už víte z mého prvního článku. Neustále se s ní srovnávám i teď.
Co tím ale chci vlastně říct? Pod tím nátlakem jsem začal hubnout a zhubla a dostala se do toho šílenství, ze kterého se nedokážu vymotat.
Je to pár dní, co jsem potkala spolužačku, kterou všichni tak obdivovali pro její hubenost. Dva roky jsem ji neviděla a málem jsem ji nepoznala. Je profesionální sportovkyně, ale teda...nechci být nějaká hnusná, ale prostě už jí taky narostl zadek a prsa a má prostě typickou ženskou postavu a já? Jsem osekaná jako 14-ti letý chlapeček. Vypadám ještě hůř než ona v té šesté sedmé třídě.
To samé kluk, který se mi ze všeho nejvíce posmíval za mou postavu a víte s kým teď chodí? S holkou, která je taky typická ženská. Žádná vychrtlina či osekaná chudinka.
Když mě můj kamarád po půl roce pozval na kafe a uviděl mě, jeho první věta nebyla "ahoj" jeho rpvní věta byla "Panebože, ty jsi hubenější než...(jméno zmíněné spolužačky)" Jestli tohle teď čte, tak mu musím poděkovat, protože mi v celé situaci, kdy jsem na tom byla nejhůře opravdu pomohl, i když, jak sám řekla, vůbec nevěděl, co mi říct a co mi poradit.
Když jsem se po roce viděla s klukama z Jižní Moravy, nepoznali mě, říkali, že vypadám jako dítě, vážím 35 kilo a prý by mi bodlo minimálně deset kilo přibrat. Což je paradox, protože hned pár dnů na to jsem se od spolužáků dozvěděla, že ideální postava u holky je podle nich ta moje, ale ještě trochu hubenější.
Když jsem byla kupovat kolo, pán řekl: ,,Dcerka ještě poroste." Mamča se na něj podívala a řekla : ,,Už neporoste, je jí šestnáct."
Když si musíte koupit sirup na kašel pro děti, protože na vaši váhu je ten pro dospělé moc silná dávka a když si koupíte rifle velikosti 10-11 let...uvědomujete si, že něco v pořádku není a že asi ta moje postava zase tak ideální nebude.
Svět se mění, lidé se mění s věkem. Mé bývalé spolužačky se změnily v ženy, zatímco já jsem zase jako dítě. Kluci, kteří se mi smáli, zestárli a hledají si holky s postavou, jakou jsem měla já.
Přidávám fotky pro srovnání. Jedna je z minulého léta a mám tam téměř o deset kilo více! Tvář jsem si sice zadělala, ale mohu vás ujistit, že "zářím". Směju se upřímně. Ten den jsem si dla skvělé palačinky s nutellou a kotel zmrzliny.
Druhá fotka je přesně na rok poté focená. Mám o deset kilo méně. Jsem na ní unavená, úsměv z donucení a ty kraťasy na mě visí.
Víte co je můj cíl? Věřit, že všechno není jen o postavě. Věřit, že s pár kily navíc budu stále krásná a zářit jako před tím, že v těch kraťasech budu zase vypadat normálně, ne jako malé dítě a že za pár měsíců zase vytáhnu skvělé módní kousky, které na mě teď visí jako na věšáku.
Včera jsem měla nostalgickou náladu, kdy jsem si zavzpomínala na základku a protože se mi zdá už čtvrtý den o bývalých spolužácích a v těch snech je vždycky něco, na co mám špatné vzpomínky, rozhodla jsem se ten svůj myšlenkový pochod ventilovat. Budu psát o tom, jak se mění mé okolí.
Jsem narozená v červenci a šla jsem do školy až o rok později, kvůli takové směšné věc - byla jsem moc malá :D Vážně, nepamatuji si, kolik jsem měřila, ale při nástupu do školy jsem vážila 15 kilo :D
Další holka od nás ze třídy bylo ode mě o půl roku mladší. Problém začal, když se mé tělo začalo měnit. V rodině máme, že já, mamka, ségra, prý i babička, se začínáme měnit dříve. Kolem dvanácti mi začaly růst prsa, zaoblila jsem a dostala měsíčky. Vzpomínám si, že jsme měli nějakou přednášku s názvem: Být ženou není složité, bylo to strašně trapné, protože ta ženská mlela o menstruaci a já ji narozdíl od jiných holke už dávno měla :D Tam jsme se dozvěděly, že tlustší holky to dostanou dříve než ty hubené. Dovedete si představit, jak jsem se cítila trapně, když se na mě všechny
Měla jsem jednu spolužačku jménem Klára. Neznám kluka ze třídy, který by po ní "nejel". Mí kamarádi říkali, že má ideální postavu. Jo, jenže jakou? Byla osekaná jako 14ti letý chlapeček. Bez zadku, boků a místo hrudníku přistávací plochu - a ne, nezáviděla jsem ji. Učitelka o nás řekla, že ona je krásně hubená a drobná, kdežto já jsem robustní. Tohle bylo období asi v šesté třídě. Já byla na svou postavu pyšná. Nosila jsem hodně upnuté věci a doslava své ženské křivky ukazovala. V té době totiž začla ségra chodit se svým přítelem z Jižní Moravy a tam na vesnici prostě mají rádi holku "krev a mlíko", takže když jsem tam jezdila, vždycky jsem sklidila úspěch.
Všechno se změnilo, když k nám přistoupilo nových 6 kluků. Všichni obdivovali zmíněnou spolužačku a mně se smáli. Že mám prdel velkou, že ani neprojdu dvěřma. Že mám velká prsa. Doteď právě v těch snech vidím, jak vždycky ráno seděli na parapetu a jakmile jsem vešla do třídy, začali se smát a ukazovat si, jakože mám velká prsa.
Změnila jsem styl oblékaní. Uplá trička a šaty vystřídaly velké svetry, volné hadry. Víte, vždycky jsem byla trošku jiná a měla "svůj styl". Oblékala jsem se jinak než spolužačky a už v té době jsem se orientovala (narozdíl od nich :D) v módě. To vyvolávalo další vlny pomluv, nadávek...skončilo to u kyberšikany, ale to sem tahat nechci.
V sedmé třídě jsem ten nápor nevydržela a přestoupila na gymnázium. Všechnose zdálo OK, dokud jsem nepotkala holku, která mě vlastně stáhla do spárů anorexii, ale to už víte z mého prvního článku. Neustále se s ní srovnávám i teď.
Co tím ale chci vlastně říct? Pod tím nátlakem jsem začal hubnout a zhubla a dostala se do toho šílenství, ze kterého se nedokážu vymotat.
Je to pár dní, co jsem potkala spolužačku, kterou všichni tak obdivovali pro její hubenost. Dva roky jsem ji neviděla a málem jsem ji nepoznala. Je profesionální sportovkyně, ale teda...nechci být nějaká hnusná, ale prostě už jí taky narostl zadek a prsa a má prostě typickou ženskou postavu a já? Jsem osekaná jako 14-ti letý chlapeček. Vypadám ještě hůř než ona v té šesté sedmé třídě.
To samé kluk, který se mi ze všeho nejvíce posmíval za mou postavu a víte s kým teď chodí? S holkou, která je taky typická ženská. Žádná vychrtlina či osekaná chudinka.
Když mě můj kamarád po půl roce pozval na kafe a uviděl mě, jeho první věta nebyla "ahoj" jeho rpvní věta byla "Panebože, ty jsi hubenější než...(jméno zmíněné spolužačky)" Jestli tohle teď čte, tak mu musím poděkovat, protože mi v celé situaci, kdy jsem na tom byla nejhůře opravdu pomohl, i když, jak sám řekla, vůbec nevěděl, co mi říct a co mi poradit.
Když jsem se po roce viděla s klukama z Jižní Moravy, nepoznali mě, říkali, že vypadám jako dítě, vážím 35 kilo a prý by mi bodlo minimálně deset kilo přibrat. Což je paradox, protože hned pár dnů na to jsem se od spolužáků dozvěděla, že ideální postava u holky je podle nich ta moje, ale ještě trochu hubenější.
Když jsem byla kupovat kolo, pán řekl: ,,Dcerka ještě poroste." Mamča se na něj podívala a řekla : ,,Už neporoste, je jí šestnáct."
Když si musíte koupit sirup na kašel pro děti, protože na vaši váhu je ten pro dospělé moc silná dávka a když si koupíte rifle velikosti 10-11 let...uvědomujete si, že něco v pořádku není a že asi ta moje postava zase tak ideální nebude.
Svět se mění, lidé se mění s věkem. Mé bývalé spolužačky se změnily v ženy, zatímco já jsem zase jako dítě. Kluci, kteří se mi smáli, zestárli a hledají si holky s postavou, jakou jsem měla já.
Přidávám fotky pro srovnání. Jedna je z minulého léta a mám tam téměř o deset kilo více! Tvář jsem si sice zadělala, ale mohu vás ujistit, že "zářím". Směju se upřímně. Ten den jsem si dla skvělé palačinky s nutellou a kotel zmrzliny.
Druhá fotka je přesně na rok poté focená. Mám o deset kilo méně. Jsem na ní unavená, úsměv z donucení a ty kraťasy na mě visí.
Víte co je můj cíl? Věřit, že všechno není jen o postavě. Věřit, že s pár kily navíc budu stále krásná a zářit jako před tím, že v těch kraťasech budu zase vypadat normálně, ne jako malé dítě a že za pár měsíců zase vytáhnu skvělé módní kousky, které na mě teď visí jako na věšáku.
středa 5. srpna 2015
Deníček #2
Tak jsem doma z měření. Já mám radost, doktorka ne :D
Takže minulé měření:
Váha: 41,3 kg
Tuk: 4,1 kg
Aktivní hmota: 37,2 kg
BMI: 17, 2
Dnešní měření:
Váha: 41,3 kg
Tuk: 3,5 kg
Aktivní hmota: 37,8 kg
BMI: 17, 2
Jak vidíte, váha zůstala stejná, akorát mi ubyl tuk a přibyly svaly. To je vlastně cíl redukce, ne? Ubírat tuk a nabírat svaly a já v redukci co? Nejsem! Takže jdeme papat dál.
Taky mi zjistili odvápňování kostí, které se při podváze často projevuje hlavně častou bolestí nohou a třeba ranní neschopností vstát z postele bez bolesti. To zažívám a tak mi dělali testy. Co dalšího bych ráda sdělila...nedostatek vitámínů, zejména zinku a hořčíku. Proto se mi stále tak lámou nehty a třepí vlasy. No nevím, jestli za to ta hubenost stojí. Řekla bych, že ne.
Taky jsem se paní doktorce svěřila, že je to spíše problém v hlavě a rodiče to nechtějí řešit a já si pomíhám "sama". No a ona mi řekla, že je ráda, že jsem se svěřila a že kdybych měla pocit, že to nezvládám, mám se jí ozvat a ona mi zařídí konzultaci s psycholožkou. Vše zcela tajně, rodiče o tom nemusí vědět.
No a ještě dnešní jídelníček
Snídaně: 3 cereální toasty Rivercote, bílek, mandlové mléko 150 ml, PB 100% 20g, 70g banán 70g švestky, 15g čoko na vaření - francouzský toast do hrnku (dám recept)
Svačina: Bio musli jablko, 125g tvaroh
Oběd: 100g dušené hovězí kýty, 180g vařeného kuskusu
Svačina: 50g pažitkové lunter pomazánky, 50g šunky, 2 knacky
Večeře: 2 vejce, 50g šunky
Celkem: 1649 kcal
Takže minulé měření:
Váha: 41,3 kg
Tuk: 4,1 kg
Aktivní hmota: 37,2 kg
BMI: 17, 2
Dnešní měření:
Váha: 41,3 kg
Tuk: 3,5 kg
Aktivní hmota: 37,8 kg
BMI: 17, 2
Jak vidíte, váha zůstala stejná, akorát mi ubyl tuk a přibyly svaly. To je vlastně cíl redukce, ne? Ubírat tuk a nabírat svaly a já v redukci co? Nejsem! Takže jdeme papat dál.
Taky mi zjistili odvápňování kostí, které se při podváze často projevuje hlavně častou bolestí nohou a třeba ranní neschopností vstát z postele bez bolesti. To zažívám a tak mi dělali testy. Co dalšího bych ráda sdělila...nedostatek vitámínů, zejména zinku a hořčíku. Proto se mi stále tak lámou nehty a třepí vlasy. No nevím, jestli za to ta hubenost stojí. Řekla bych, že ne.
Taky jsem se paní doktorce svěřila, že je to spíše problém v hlavě a rodiče to nechtějí řešit a já si pomíhám "sama". No a ona mi řekla, že je ráda, že jsem se svěřila a že kdybych měla pocit, že to nezvládám, mám se jí ozvat a ona mi zařídí konzultaci s psycholožkou. Vše zcela tajně, rodiče o tom nemusí vědět.
No a ještě dnešní jídelníček
Snídaně: 3 cereální toasty Rivercote, bílek, mandlové mléko 150 ml, PB 100% 20g, 70g banán 70g švestky, 15g čoko na vaření - francouzský toast do hrnku (dám recept)
Svačina: Bio musli jablko, 125g tvaroh
Oběd: 100g dušené hovězí kýty, 180g vařeného kuskusu
Svačina: 50g pažitkové lunter pomazánky, 50g šunky, 2 knacky
Večeře: 2 vejce, 50g šunky
Celkem: 1649 kcal
úterý 4. srpna 2015
Deníček #1
Tak jak se dneska máte?
Já upřímně strašně. Kašlík mi pěkně sedá do prodůšek, výkyvy tlaku mám jak na horské dráze a nejsem schopná ani jít nakoupit, takže mi utíká Šmakouní krém i asijský týden :/ A taky jsem na tom dost špatně s arašídovým máslem z Lidli, už mám jen 100% od Rapunzel a to je oproti "crunchy" fujky :D No a dneska mám strašnou chuť na čokoládu...Milku, Orionku...no a skočila jsem za roh do Večerky pro vajíčka a váhala jsem...80% čokoška nebo ta na vaření? A víte, která zvítězila? Ta na vaření! Jsem na sebe pyšná.
Co se týče hlavy,...no, dneska se vidím naprosto tlustá a nateklá. Zítra mám kontolu u dokorky,t ak uvidíme. Tak ráda bych věděla JAK a CO jíst, ale úplně v tom plavu. Vím, že bych asi měla prásknout do vyššího příjmu, tělo by si zvyklo, ale bojím se, že prostě ne :D
Taky jsem úplně na nervy. Ségra, mamča, taťča (:D) doma a já se nemám kam vrznout. Znáte takové to, kdy mamka celý den říká, že půjde do práce, ale sedí doma?...Ne, tak to buďte rádi :D
Dědu máme v nemocnici, z cukrovky má nějaké problémy s nohou, předávkoval se prášky na spaní a vůbec nevíme, co bude. Nemůžu ho jít ani navštívit, protože jsem nemocná! Zkrátka na nic.
Zítra se ráno zvážím (ano zvážím), ale jen abych věděla, jak měří má váha doma oproti té u doktorky. Na jednu stranu chci, aby tam bylo vyšší číslo, hlavně ve svalech. Nejlépe tuk+svaly dohromady. Na druhou stranu chci, aby tam bylo nížší číslo. Cítila bych k sobě obdiv v obojím případě...pere se to ve mně.
Jo a přišla jsem an další dva důvody, proč přibrat :D
Více svalů = více jídla :D
Mám toho tolik načteného ohledně výživy, apod.jen to neumíš aplikovat na sobě, co? no a vlastně jsem ty tipy a rady na sobě nezkoušela při hubnutí, takže pořádně naberu, ať to můžu zkusit :D
To by bylo takové dnešní shrnutí. Ještě přidávám náhled do mého jídelníčku. Je docela směšné, že když jsem začínala "přibírat", vařila jsem si na snídani kaši z 40g vloček a teď si ze stejné porce dělám svačiny :D Jinak kašičku vařím ve vodě, nemůžu mléko (a tvaroh mám schovaný ve šmakouním obalu, pšššt!)
Snídaně: 60g špaldová krupice, 125g tvaroh, 10g karob, 10g kokos, skořice, 5g 80% čoko, flavdrops Chocolate Peanut Butter
Svačina: 40g vloček, nektarinka 50g, banán 50g, PB 20g, flavdrops Toffee
Oběd: 100g kuřecí prsa (restovaná), 165g vařené basmati natural, 40g hrášku a 30g kukuřice, 30g Džiugas sýru
Svačina: 2 knacky, 35g lučiny linie, 50g šunky krůtí
Večeře: 2vejce, 50g krůtí šunky
Podtrženo sečteno: 1682 kcal
Já upřímně strašně. Kašlík mi pěkně sedá do prodůšek, výkyvy tlaku mám jak na horské dráze a nejsem schopná ani jít nakoupit, takže mi utíká Šmakouní krém i asijský týden :/ A taky jsem na tom dost špatně s arašídovým máslem z Lidli, už mám jen 100% od Rapunzel a to je oproti "crunchy" fujky :D No a dneska mám strašnou chuť na čokoládu...Milku, Orionku...no a skočila jsem za roh do Večerky pro vajíčka a váhala jsem...80% čokoška nebo ta na vaření? A víte, která zvítězila? Ta na vaření! Jsem na sebe pyšná.
Co se týče hlavy,...no, dneska se vidím naprosto tlustá a nateklá. Zítra mám kontolu u dokorky,t ak uvidíme. Tak ráda bych věděla JAK a CO jíst, ale úplně v tom plavu. Vím, že bych asi měla prásknout do vyššího příjmu, tělo by si zvyklo, ale bojím se, že prostě ne :D
Taky jsem úplně na nervy. Ségra, mamča, taťča (:D) doma a já se nemám kam vrznout. Znáte takové to, kdy mamka celý den říká, že půjde do práce, ale sedí doma?...Ne, tak to buďte rádi :D
Dědu máme v nemocnici, z cukrovky má nějaké problémy s nohou, předávkoval se prášky na spaní a vůbec nevíme, co bude. Nemůžu ho jít ani navštívit, protože jsem nemocná! Zkrátka na nic.
Zítra se ráno zvážím (ano zvážím), ale jen abych věděla, jak měří má váha doma oproti té u doktorky. Na jednu stranu chci, aby tam bylo vyšší číslo, hlavně ve svalech. Nejlépe tuk+svaly dohromady. Na druhou stranu chci, aby tam bylo nížší číslo. Cítila bych k sobě obdiv v obojím případě...pere se to ve mně.
Jo a přišla jsem an další dva důvody, proč přibrat :D
Více svalů = více jídla :D
Mám toho tolik načteného ohledně výživy, apod.
To by bylo takové dnešní shrnutí. Ještě přidávám náhled do mého jídelníčku. Je docela směšné, že když jsem začínala "přibírat", vařila jsem si na snídani kaši z 40g vloček a teď si ze stejné porce dělám svačiny :D Jinak kašičku vařím ve vodě, nemůžu mléko (a tvaroh mám schovaný ve šmakouním obalu, pšššt!)
Snídaně: 60g špaldová krupice, 125g tvaroh, 10g karob, 10g kokos, skořice, 5g 80% čoko, flavdrops Chocolate Peanut Butter
Svačina: 40g vloček, nektarinka 50g, banán 50g, PB 20g, flavdrops Toffee
Oběd: 100g kuřecí prsa (restovaná), 165g vařené basmati natural, 40g hrášku a 30g kukuřice, 30g Džiugas sýru
Svačina: 2 knacky, 35g lučiny linie, 50g šunky krůtí
Večeře: 2vejce, 50g krůtí šunky
Podtrženo sečteno: 1682 kcal
pondělí 3. srpna 2015
Cíle: 3.-9.8
Jaké jsou mé cíle pro následující týden?
Abyste pochopili...každý týden si stanovuji nějak cíle, abych pokročila v mé cestě.
Takže:
Abyste pochopili...každý týden si stanovuji nějak cíle, abych pokročila v mé cestě.
Takže:
Dát si 3x něco, co není úplně tak "clean"
A co to bude? Na co mám chuť?
Pistáciový termix
Nějaký ochucený tvaroh
Ořechová DeNuts od Nutrendu
Jinak bych baštila Pribináčky :D Vážně, jako dítě jsem ho nesnášela a teď mám strašnou chuť
Dát si 1x něco mimo tabulky
Zcela mimo příjem něco navíc.
Lžičku PB
Kostku čokolády
Mít 1x opravdový rest day
Jelikož mé Rest Day(e) končí tak, že zase cvičím :D A vzhledem k tomu, že jsem nemocná mi to určitě prospěje :)
Můj vývoj
V tomhle článku bych vám chtěla ukázat, jak jsem jedla v nejhorším období. Dále se zmíním, jak jsem byla na návštěvě u doktorky, jak jsem pokračovala a jak to mám teď. Další kontorlu mám ve středu, takže se můžete těšit na výsledky (a já jsem taky zvědavá, doma se totiž váha nehla).
Například:
Gouda 10g
Musli tyčinka 30g
Přesnídávka 190g
Čínské nudle
Pohyb: Chůze, kardio, Jillian
celkem: 40 kcal (když odečtu cvičení)
Vločky 50g
Vejce
banán 60g
skočice 3g
Pohyb: Chůze, Jillian
Před první kontrolou:
Snídaně: přesnídávka, racio
odpoledne povidlový šáteček
Pohyb: Jillian 2x, karido od FitnessBlenders
Například:
Gouda 10g
Musli tyčinka 30g
Přesnídávka 190g
Čínské nudle
Pohyb: Chůze, kardio, Jillian
celkem: 40 kcal (když odečtu cvičení)
Vločky 50g
Vejce
banán 60g
skočice 3g
Pohyb: Chůze, Jillian
Před první kontrolou:
Snídaně: přesnídávka, racio
odpoledne povidlový šáteček
Pohyb: Jillian 2x, karido od FitnessBlenders
neděle 2. srpna 2015
Jak to všechno začalo...
A hned jako první článek bych vám chtěla vlastně objasnit mou cestu. Napsala jsem článek, který je uveřejněn na blogu doboje a já ho tedy přidávám i tady.
Vždycky jsem byla strašně veselá hyperaktivní holka. Kámoška do
nepohody. O jídlo jsem se vůbec nestarala. Ano, maminka mě vedla ke
zdravému stravování, ale znáte to. Holka v pubertě, která chodí domů
prakticky jen přespat. Mé svačiny se skládaly z bílého pečiva, koláčků,
oběd jsem zahnala pizzou, k tomu čokoška a podobně. Cizí mi nebyly ani
naše „žrací večery“ se sestrou a přítelem.
Kebab, zmrzky, pizza, oběd od jeho mamky (většinou řízeček s kaši),
čokoláda, rohlíček se salámkem a spát. Ve tři se probudit a zakousnout
se jen tak do Milky. Žila jsem jako většina mých vrstevníků. Děsný, já
vím. Ale s mým tělem to nic nedělalo. 156cm – 48 kg…tak jsem to držela
po dva roky. Nepřibírala jsem, žádná celuditida, nic. Měla jsem se ráda a
jak! Byla jsem sebevědomá. Chodila jsem s hlavou nahoru, rozdávala
úsměvy, ale pořád ne a ne narazit na nějakého kluka. To byla klíčová věc
v tomhle období mého života.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)