Od zhroucení k lepším zítřkům

Dneska to není název Deníček, ale tenhle divný, nic neříkající.
Stala se mi strašně divná věc. Dnes mi po dlouhé době napsala spolužačka, kvůli které jsem začala hubnout. Vždycky mě to tak nějak vezme, ale dneska? Napsala mi, že byla u výživové poradkyně (léčí se s anorexií) a psala mi, kolik váží, jaké má míry, jak ji zavřou do ústavu a jak má modelkovské míry a začala se mě ptát na mé míry, váhu, BMI % tuku v těle a tak. V tu chvíli mi prostě křuplo v hlavě. Úplně jsem se roztřásla a zrychlil se mi dech. Myslela jsem, že omdlím. Hned jsem se běžela zvážit a změřit a měřila jsem si BMI. No prostě děs. A pak se to stalo. Nevydržela jsem to a zavolala na Anabell. Byl to totální kolaps. V tu chvíli jsem prostě měla sto chutí zmizet z tohohle světa. Pomohli mi? Ne, ale ulevilo se mi, když jsem jim vše řekla. Paní mě donutila říct, jaká jsem byla PŘED anorexií a jaká jsem TEĎ. Donutila mě jít před zrcadlo a říct, že jsem úžasná. Sežralo mi to 120Kč kreditu, ale nelituju.
Já to sama nezvládám.
Pak mě mamka vytáhla do nové kavárny a cukrárny. Dala jsem si kafe a jablečný řez a všechno jí řekla. Povídaly jsme si o tom mailu. Nepomůže mi, protože ani nemůže. Navíc teď má toho v práci mraky, dědovi hrozí amputace nohy a to teprve bude. Řekla mi, že se kvůli mně strašně trápí, že by to vzala na sebe a že si uvědomuje, že je to i kvůli ní, ale že si musím pomoct sama, rpotože ten problém můžu vyřešit jenom já sama. 
A je to pravda. Nemůžu přeci do nekonečna psát vám. Vy si to možná přečtet, na ten mail či článek odpovíte, ale já se cítím strašně, že otravuju, že to děláte jen abych byla "v pohodě". Že je vám mě prostě líto.
Všechno jsem taky napsala ségře. A řešily jsme to spolu. Příští týden odjedu k ní do Ostravy. Potřebuju změnit prostředí a lidi. Taky uvažujeme, že do konce prázdnin úplně zruším telefon, počítač...tohle všechno.
A víte co jsem udělala? Odhlásila jsem se z kalorických tabulek a od zítra na ně kašlu!

Váha mi ukázala to zatracené číslo s 3 na začátku, ale na druhý den už zase dobrý. Takže ani váha. Pěkně až na konci měsíce u doktorky. A sacharidy k věčeři a nepočítat to! Protože se mi dělá zle, když tam vidím 1800 kcal, když jsem dlouho žila na 300-500.