Pěknou neděli přeji všem, co právě čtete tyto řádky. Je tady ještě vůbec někdo? Přiznávám, že jsem na blog dost kašlala a škola není výmluva. V tom blázinci jsem totiž byla zatím jen čtyři dny.
Ale pěkne popřádku.
Nálady se mi mění jak na houpačce. Jednou se cítím skvěle a podruhé zase naprosto ztraceně. Do toho jsem buď tak veselé, až jsem šílená, nebo tak protivná, že na mě nikdo raději nemluví.
To samé se mi vlastně odehrává v hlavě. Vzpomínáte, jak jsem jela do Itálie a říkala, jaká ze mě bude velryba? No...naštěstí jsem nebyla na pokoji s tou "kamarádkou", ale i tak s námi seděla u jídla. Adokážete si představit, co s člověk trpícím PPP udělá, když on jí jogurt několik kusů buchty, sušenky a lupínky a vedle holka sní ani ne hrst čokoládových kuliček. Bylo mi ze mě zle. To samé u oběda. Naštěstí tam byl spolužák, co ji a její pitomé kecy poslal do...háje. Ale i tak. Nejedla jsem moc, jak jsem si myslela. Zmrzky jsem měla, sušenky taky.
Napíši vám situaci jednoho večera. Byla takový zahradní párty. Diskotéka a másto večeře, která bývala, bylo na výběr mezi něčím obalovaným a smaženým a pizzou. Já se rozhodovala hladovět x pizza. No hádejte co jsem si vybrala - hladovět. A tak jsem seděla a ostatní se bavili. Byla jsem s onou "kamarádkou" a přišel můj nejlepší kamarád, který moc dobře ví o mé "nemoci" a donesl mi talíř s pizzou. Znechuceně jsem jej odstrčila. Začal mi domlouvat - znáte to, musíš něco sníst, jsi hubená, apod.. Kamarádka vstala, že jsi jde taky pro pizzu. Snědla ji, kamarád ji snědl a já začínala dostávat hlad. Poslední jídlo byla snídaně. Vzala jsem si proto talířek a chystala se tu pizzu přeci jen pozřít. V tu chvíli se ozvalo: ,,Fuj! Tam je ale oleje...je to tučné, to ty jako budeš jíst (Keyfli že jo :D) ?" Mrskla jsem pizzu na talíře a ten posunula přes celý stůl. V hlavě se rozsvítilo - jsi tlustá! Kamarád se zvedl a spustil:D: ,, Ty krávo pitomá! Podívej se na ni, jak je vychrtlá, vypadá jak z Osvětimi! Ona si to může dovolit narozdíl od tebe!ty jsi tady jediná tlustá!" Řval na celé kolo.
I tak jsem si pizzu nedala.
Hladověla jsem vlastně i poslední večer, kdy byl smažený sýr.
Podtrženo sečteno - domů jsem se vrátila s váhou 37 kg. A začalo to. Chtělo se mi na jednu stranu zvracet. Byla jsem už opravdu šíleně vychrtlá. Noví spolužáci mi říkali, že jsem hubená, ptali se, jestli nejsem nemocná...a já jsem šťastná. Teda ne já, ale moje druhé já. Cítím obdiv a jsem na sebe hrdá. Připadám si jako blázen, ale neustále si třeba sahám na pánevní kost, přejíždím si po obratlích. Paradox je, že jsem vždy nosila obtáhlá trika s výstřihem proto, abych ukázala prsa :D Teď je nosím, protože se mi líbí, jak mi vyázají hrudní kosti. Cítím k sobě odpor. Neskutečný. Když vidím ty kosti...je to nechutné, ale nedovedu si představit, že bych to tak neměla.
Tohle všechno mě ale neodrazuje od jídla. Jím kolem 1900 kcal a to je i pro mně úspěch, protože ještě v červenci to bylo 1200! 30. září mám měření, tak uvidíme. Zdá se mi, že jsem i trochu přibrala.
Nakonec bych se ráda zeptala, o čem byste třeba uvítali článek nebo tak , co vás zajímá :)
